Slunce v úplňku

Příběh Jana Palacha

obálka knihy Slunce v úplňkuByli vychováváni k lásce k Sovětskému svazu,
mnozí ji skutečně cítili.
A pak to v jednom dni rozdrtily tanky.
Byli vychováváni k vlastenectví,
při srpnové invazi se vlastenecky chovali.
A pak je zradili vlastní politici.
Poslední baštou odporu proti okupaci
však zůstávali oni – studenti.
Jeden se jmenoval Jan Palach.

Lenka Procházková napsala o Janu Palachovi již před dvaceti lety dokumentární knihu (spoluautorem byl Jiří Lederer), která však vyšla pouze v samizdatové Edici petlice. Nyní se k tématu vrátila formou románu.

Kniha Slunce v úplňku zachycuje období šesti měsíců (od srpna 1968 do ledna 1969). Na pozadí dramatických politických událostí autorka vytváří pravděpodobný psychologický portrét hlavního hrdiny. Součástí románu jsou i úryvky z Janova fiktivního deníku, které navazují na „vypravěčské“ pasáže. Výsledkem je neobyčejně čtivý strhující příběh, jakýsi moderní hrdinský epos, který zaujme především mladé čtenáře. Knihu však ocení i Janova generace, protože je to první román, který byl o studentech a jejich statečnosti během srpnové invaze a pak při vysokoškolské listopadové stávce napsán. Jména a nastíněné charaktery vedlejších postav (Janových kolegů, kamarádů, všetatských sousedů atd.) jsou však z pochopitelných důvodů fiktivní. Jména a charaktery politiků jsou autentické, stejně tak i chronologie a zvraty srpnových událostí.

Součástí knihy je Dodatek, v kterém autorka ozřejmuje své oficiální i neoficiální prameny a zamýšlí se nad klíčovou otázkou o skupině dobrovolníků. V Dokumentech je kromě fotografií zařazen i text výzvy Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka, který je v příběhu několikrát zmiňován.
Titulní fotografie na obálce je pouze ilustrativní (z archvivu Jindřicha Štreita). Tento výběr autorka vysvětluje: „Když jsem začínala román psát, mluvila jsem o něm s kamarádem režisérem Bohdanem Slámou. Byl to několikahodinový hovor, protože Bohdana to téma nesmírně zajímalo. V jedné chvíli se mě zeptal: „A kdo bude Janovým protihráčem? Nějaký kolega? Nebo ta dívka?“ Tehdy jsem odpověděla, že protihráčem je prostě ta doba, to drama, ty měnící se okolnosti. Ale v průběhu psaní jsem poznala, že to nestačí. A že tím protihráčem je nakonec Janova maminka. Protože on vlastně obětoval nejen sebe, ale i ji. Proto jsem pak hledala fotografii, která by tenhle můj hluboký pocit nějak zachytila. Našla jsem ji. Je to nádherná intimní fotka, ale je v ní už to budoucí drama. Protože ten mladík na snímku, který je Janovi typově podobný, jako by v sobě nesl tajemství. To rozhodnutí. A maminka, ta krásná něžná paní, to neví. Přiznám se, že mě ta úžasná fotografie dokonce inspirovala k napsání těch nejtěžších pasáží. Měla jsem ji na psacím stole. Mám ji tam pořád…

Úryvek:

Při druhé ráně obuškem klesl na kolena, ale okamžitě mu vytanuly Claudovy rady, a tak se překulil na záda, skrčil nohy a rukama si chránil obličej.
„My to vidíme!“ křičel svědecký hlas ženy. „Vidíme to!“ Ale zuřivost esenbáků to neoslabilo.
Ve sběrném autobuse, do kterého je pak odvlekli, už seděli další zmlácení a zkopaní. Byla tu téměř tma, okna byla zatřená, ale než dojeli dolů k Jindřišské, vyrýpal si klíčem průhled. Obrněný transportér se mezitím už vzdálil k jiným bojovým úkolům, zbyly po něm jen rozházené popelnice a sajrajt kolem. Ale když projeli pokropenou Panskou do ulice Na Příkopech, viděl, že ta tramvaj tam pořád trčí. Uvnitř se svítilo, ale lidé tam už nebyli. Pohmožděné tělo ho bolelo, připadal si jako horník vytažený ze závalu, nejvíc pálila rána vzadu na hlavě, pod prsty ucítil lepkavost, ale neměl čas se tomu věnovat. Prosmykl se kolem Julka, který si v záklonu přidržoval na nose kapesník, k uličce, aby měl výhled na esenbáky vpředu. „Jsou jenom čtyři,“ zašeptal.

Od dokumentu k románu - rusky
Úryvek románu v ruštině


nahoru

    Slunce v úplňku - nový román Lenky Procházkové

beletrie
zajimavosti
publicistika
scénáře
biografie
galerie



© 2005








Valid XHTML 1.0 Strict